Aktuality a zajímavosti
31.01.2009 - Nej, nej, nej z Polné (výběr) (celý článek)
Největší vodní plochou na Polensku je rybník Peklo, založený roku 1480; má rozlohu 16 hektarů.
Největší budovou (a zároveň i nejvyšší) je děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie.
Největším vodním tokem je říčka Šlapanka.
Nejstarší písemný záznam. V konfirmační listině ze 7. července 1242 král Václav I. potvrdil darování Jana I. z Polné, syna Zbyslava z Bratčic, řádu německých rytířů; Jan I. z Polné jim daroval vsi Drobovice, Přibyslavice, Samoplesy, Vršce, část Vinař, patronátní právo kostela v Polné a dvě vesnice s příslušenstvím zvané Jankov /uváděny i jako Jeneč či Janovice; podstatnou část donace tvořil tzv. Libický hvozd, je tedy pravděpodobné, že Jan z Polné využil příslušníky řádu německých rytířů k rozsáhlejší postupné kolonizaci pomezní krajiny/.
Největším požárem byla Polná postižena v letech 1345, 1451 a 1863.
Největší mecenáš Polné. Největší finanční a materiální pomoc Polné poskytli rodáci a průmyslníci Karel Varhánek a Václav Pojmann (více v příloze Významné osobnosti Polenska).
Nejstarší písemný záznam o dálkové trase přes Polnou. Hlavní dálková cesta z Prahy na Moravu přes Polnou je doložena v nejstarší knize berní města Brna roku 1346.
Nejstarší věrohodná písemná zmínka o vaření piva je z roku 1365. Ješek z Pirkštejna tehdy potvrdil městu privilegium na vaření piva, udělené pány z Lipé. (Pivo se tedy ve městě vařilo již počátkem 14. století.)
Nejvýznamnější osobností města je Antonín Pittner (více v příloze Významné osobnosti Polenska).
Nejdéle působícím spolkem je chrámový sbor. S přestávkami je v Polné činný od konce 16. století.
Nejlepší sportovní výkon podal parašutista, polenský rodák Václav Klíma (viz kapitola Významné osobnosti Polenska).
Největší proslulost, i když negativní, získala ve světě Polná případem Leopolda Hilsnera, obviněného roku 1899 z vraždy Anežky Hrůzové. (Kauza je známá jako hilsneriáda).
Největším majetkem z obecných i městských fondů města Polné disponoval v roce 1897 špitál Jana Sezimy z Rochova, založený roku 1447. Z přehledu o stavu jmění je zřejmé, že v tom roce byl stav jeho majetku vyčíslen na 61 645 zl. před Ditrichštejnským chudobincem – 17 798 zl. a městským fondem – 15 036 zl.
Nejvíce zániků, úředních zrušení a znovuobnovení zaznamenala z polenských spolků Tělocvičná jednota Sokol Polná, založená roku 1869. Zanikla v letech 1876, 1916, 1941, 1953, 1969, obnovena byla 1893, 1918, 1945, 1968 a 1990.
Nejrychlejší vzrůst pracovních míst zaznamenala v Polné továrna na obuv vídeňské firmy Mattausch a Haneschka. V lednu roku 1896 zahájila svou činnost na Horním městě; po čtyřech letech zde již pracovalo 90 zaměstnanců a dalších 40 lidí dělalo zakázky pro firmu doma.
Nejobsáhlejší kniha o historii Polné. Děkan František Pojmon vydal v roce 1897 vlastním nákladem publikaci Polná – popis dějepisný, místopisný a statistický, která je dosud jediným větším souhrnným spisem o Polné. V monografii jsou uchovány informace z pramenů dnes již nezvěstných.
Největší správní pravomoc získala Polná zřízením politického úřadu, Okresního hejtmanství, 19. května 1868. Pod tuto politickou jednotku spadaly soudní okresy Polná, Přibyslav a Štoky; prvním přednostou hejtmanství byl Ignác Stifter.
Největší konfiskace drahých kovů. Na základě nařízení bylo v roce 1810 ze všech chrámů v rakouských zemích odvezeno všechno zlato a stříbro do královské pokladnice. V Polné byly zrekvírovány předměty z drahých kovů o váze 150 liber (tj. 84 kg).
Nejvíce cestopisných a cestovatelských expedic absolvoval od roku 1975 dr. František Sláma, polenský rodák. Od roku 1973, kdy se seznámil s doc. dr. Otakarem Štěrbou a ing. Jaromírem Štětinou, se zúčastnil řady cestopisných a přírodovědných expedic: Sahara 1973 – kromě přírodovědeckých výsledků také objev dalších prehistorických kreseb v pohoří Tassili, cestou mj. sestup do jednoho z kráterů Etny; Indus 1975 – úspěšný první sjezd J. Štětiny a J. Koudely napříč Himalájem, nejhlubším údolím světa pod horou Nanga Parbat na plavidle Matylda; Ganga 1977 – výstup na nejvyšší horu Iránu Démávend (5670 m), sjezd řeky Aragvi v Gruzii a řeky Hilmand v Afghanistánu; Ob 1981 – plavba dlouhá 4600 km od pramenů k oceánu, horní tok na Matyldách, dolní tok na plachetnicích Chvála bláznovství a Svatá Magdaléna; Mongolsko 1983 – 1000 km plavby na člunu Matylda po řekách Egin-gol a Selenga; Altaj 1985 – cesta do sibiřského pohoří, Tělecké jezero, Multinská jezera, hory, tajga; Jenisej 1987 – plavba dlouhá 4000 km od pramenů k oceánu na Matyldě, na dolním toku na voru Panoráma; Kolyma 1989 – dálný východ Ruska, stalinské lágry Gulag na Kolymě, plavba po Kolymě, Maltanu a Bachapči na Matyldě; Ketové 1990 – expedice na střední Sibiř za národností, která nepřežije rok 2050; Legionáři 1994 – po stopách čs. legionářů v Rusku v době I. světové války; Afrika 1995 – výstup na Mt. Meru a Kilimandžáro v Tanzánii, ostrov Zanzibar, část Keni, národní parky Ngoro-ngoro, Tarangire a Manyara Lake (krátký videofilm); Sibiř 1996 – cesta zčásti po stopách J. Hanzelky a M. Zikmunda a zčásti po stopách předchozích výprav, účastníkem byl také ing. Miroslav Zikmund; Banát 1995, 1996 a 1997 – pomoc krajanům v rumunském Banátu prostřednictvím společnosti Člověk v tísni (společně s Šimonem Pánkem); USA 1997 – cestování po státech Oregon, Washington a Kalifornie; Peru 1998 – cesta na Machu Picchu, jezero Titicaca, planinu Nazca a pokus o výstup na nejvyšší horu Peru – Huascarán, kde v roce 1970 zahynula celá čs. výprava horolezců; Keňa 2000 I. – výprava k jezeru Turkána a výstup na Mt. Kenyu (dva TV filmy J. Štětiny, P. Procházkové a L. Rudinské); Keňa 2000 II. – výprava ke kmeni Pokotů a do uprchlického tábora Kakuma; USA 2001 – oblast národních parků v Arizoně, Nevadě, Utahu a Kalifornii. Z expedic bylo vydáno několik cestopisných knih, natočena řada dokumentárních filmů a televizních seriálů, z nichž mnohé získaly zvláštní ocenění.
Spolupracoval na téměř padesáti cestopisných filmech a několika knihách, uspořádal řadu přednášek a videoprojekcí, zhotovil tisíce fotografií a diapozitivů.
Nejvýznamnějším průmyslníkem z řad polenských rodáků byl Karel Varhánek, majitel potravinářských továren (více v příloze Významné osobnosti Polenska).
Nejmenší člověk. Z Polné pocházel Maxmilián Záborský, v dospělostí vysoký 80 cm. V první polovině 20. století působil v několika kabaretních a cirkusových společnostech, většinou v Itálii. V letech 1966 až 1971 v Polné žil divadelní a filmový herec Jiří Krytinář, vysoký 125 cm.
Největší váhy dosáhla Antonie Charouzová, která rovněž jistou dobu působila u cirkusových společností jako živá atrakce.Ve svých 18 letech vážila již 240 kg. Její největší hmotnost ve 23 letech činila 255 kg. Zemřela v 25 letech.
Nejznámějším polenským občanem je pravděpodobně Leopold Hilsner, obviněný v roce 1899 z vraždy Anežky Hrůzové.
Nejstarším známým obyvatelem Polné je Josef Kubíček z Husova náměstí, čp. 30. V srpnu 2008 se dožil 101 let.
Nejvýznamnější osobností z řad Čechů v novém světě byl polenský rodák, misionář Šimon Boruhradský (též Šimon de Castro).
Nejstarší dochovaná městská kniha je z roku 1526. Založil ji polenský písař Havel Palamedes. Uložena je ve Státním archivu v Praze.
Nejstarší známý písemný záznam o výrobě cihel v Polné je z roku 1582. Cihly se tehdy vyráběly ve staré cihelně v lese Mršníku u Boru.
Nejstarší vyobrazení města pochází z konce 16. století. Někdy kolem roku 1590 zhotovil nákres města Holanďan Joris Hoefnagel. Podle jeho kresby vznikaly v letech 1617, 1623 a 1648 rytiny (veduty) Polné.
Nejvýhodnější koupě polenského panství se uskutečnila v roce 1623. Dne 7. ledna bylo zkonfiskované polensko-přibyslavské panství prodáno kardinálovi Františku Ditrichštejnovi, olomouckému biskupovi, za pouhých 150 000 zlatých.
Nejkurióznější způsob emigrace zvolil polenský rodák Dr. Přemysl Schürer. Při dovolené v Alžírsku v roce 1971 se vydal z přístavu Oran na širé moře ve šlapacím vodním člunu. Zcela vyčerpaného ho zachránili námořníci z polské obchodní lodě. Napůl v bezvědomí však instinktivně hovořil plynně francouzsky a kapitánovi pak sdělil, že je Francouz, a na moři se ocitl plavbou z Korsiky. V italském Livornu ho Poláci předali francouzskému konzulovi, ve Francii již na něho čekala jeho budoucí manželka. Od té doby žije ve Francii.
Nejznámější a nejvydávanější spisovatelkou venkovských románů v českých zemích je rodačka z Polné Vlasta Pittnerová.
Největší počet vojenských mundurů byl v Polné zaznamenán v roce 1866 po prohrané bitvě mezi c.k. rakouskou a pruskou armádou u Hradce Králové. Dne 11. července ráno, po divoké noci, kdy Prusové táhnoucí na Vysočinu tábořili i po ulicích a na náměstí, odtáhla první vlna pruských vojsk k Velkému Meziříčí a Třebíči; po poledni začaly do Polné v několika proudech od Štoků, Věžnice a Přibyslavi pochodovat za zvuků hudby útvary pruské armády; 21 000 vojáků a 1700 koní zaplňovalo město přes dvě hodiny; domy, stodoly, stáje a dvory byly zcela přeplněny, dobytek museli obyvatelé zahnat do polí a lesů; Prusové žádali městskou radu o ubytování, stravu a nutné vojenské potřeby.
Největší vystěhovalecká vlna. Po velkém ohni v srpnu 1863 odešlo z Polné postupně na 2000 osob, nejvíce do Vídně, Brna a také do Ameriky.
Největší peněžní sbírka pro Polnou. Během roku 1864 bylo v českých zemích vybráno na pohořelé v Polné 50 270 zlatých.
Nejvyšší vyznamenání obdržel roku 1866 Antonín Pittner, polenský starosta. Okresní přednosta Jan Rašín mu 1. listopadu toho roku předal zlatý záslužný kříž – vyznamenání od císaře Františka Josefa I. Dne 5. listopadu 1866 se Antonín Pittner s císařem Františkem Josefem I. dokonce osobně setkal. Stalo se to ve Štokách, kudy se poražený císař s vojenským doprovodem vracel od Hradce Králové do Vídně. Při slavnostním setkání hrála na štockém náměstí polenská kapela a zpíval spolek Čestmír. Za válečné útrapy císař Polné daroval 1000 zlatých.
Největší počet zemřelých při epidemii v novodobé historii byl v Polné zaznamenán v roce 1866. Dne 9. srpna prošly přes Polnou poslední menší oddíly pruské armády. Vojáci se sice zdrželi jen 8 dní, ale do města přivlekli choleru. Do 24. října roku 1866 zemřelo ve městě 450 lidí. Nebožtíci byli pohřbíváni po pěti až deseti do společných hrobů.
Nejdůležitější spojení se světem přinesla obyvatelům Polenska Severozápadní dráha Vídeň-Znojmo-Jihlava-Kolín-Mladá Boleslav. Polné se sice o 6 km vyhnula, ale přepravu osob a zavazadel zajišťoval z Polné na železniční stanici v Německém Šicendorfu pravidelně dostavník c. k. rakouské pošty. Provoz na železniční trati byl zahájen 25. ledna 1871.
Nejstarší mapou, na které je zakreslena Polná, je mapa Čech z roku 1518 od mladoboleslavského knihtiskaře Mikuláše Klaudyána, na níž jsou světové strany zakresleny převráceně.
Největšího významu dosáhla církevní správa roku 1701. V tom roce v Polné zřízený vikariátní úřad spravoval 11 farností. Pod Polnou spadala i 25 km vzdálená Chotěboř.
Největší stavební akcí v historii města byla, zdá se, stavba děkanského chrámu v letech 1699-1713. Nejintenzivnější práce probíhaly v roce 1705. Stará věž a některé nosné sloupy hrozily zřícením; proto musela být věž velkým nákladem od základů přestavěna, sloupy podloženy a zpevněny, když hrozilo zřícení klenby. Pracovalo se až do pozdního podzimu ve dne i v noci.
Nejnákladnější stavbou v dějinách města byl děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie. Základy byly položeny koncem roku 1699, zcela dostavěn byl v roce 1713, kdy byl hřbitov obehnán zdí, dokončeny postranní vchody, předsíně a sakristie vydlážděny kamenem. Celkové náklady na stavbu dosáhly částky přes 100 tisíc rýnských zlatých.
Nejdelší cestovatelskou výpravu zažil roku 1857 polenský rodák, lékař Karel Růžička. Tehdy vykonal cestu kolem světa na lodi Novarra. Z putování dovezl do Polné mj. mince z různých zemí, které daroval škole.
Největší výskyt chroustů byl zaznamenán roku 1876. V červnu se objevilo tak nebývalé množství těchto brouků, že obec byla nucena předejít škodám a žravý hmyz vykupovala – 1 litr za 2,5 kr.; v Polné během krátké doby sebráno 315 hektolitrů chroustů za 787 zl. a 50 kr.
Nejrozporuplnější a nejdiskutovanější stavební akcí města byla stavba čistírny odpadních vod v letech 1992-1996, která si vyžádala více jak 90 miliónů korun. V té době byly v jiných místech stavěny čistírny odpadních vod zhruba za polovinu ceny.
Největší počet kněží byl v Polné zaznamenán v roce 1707 při slavnostním otevření chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dne 7. září přijel do Polné Vít Seipl, jeruzalémský biskup a strahovský opat, 8. září sloužil za přítomnosti 49 katolických kněží a velké účasti lidu pontifikální mši, 9. září za přítomnosti Leopolda Ditrichštejna a četných hostů posvětil čtyři menší oltáře a provedl biřmování. Biřmovaných bylo 3608. Ve dnech 10. a 12. září byl chrám znovu posvěcen. Hostina na zámku trvala 5 dnů.
Největším dochovaným hudebním nástrojem velké hodnoty v ČR jsou unikátní varhany z děkanského chrámu. Varhanář Jan David Sieber (okolo 1670-1723) je zhotovil pro Polnou v roce 1707 za 1950 zlatých.
Nejpočetnější rodinu z držitelů polenského panství tvořili synové a dcery knížete Ferdinanda Ditrichštejna (1636-1698). Ten měl s jedinou manželkou – Marií Alžbětou – 17 dětí.
Největší počtem požárů z městských částí, kdy vyhořela celá čtvrť, bylo postiženo židovské ghetto v Polné. Celá zástavba lehla popelem v letech 1712, 1734, 1740, 1823 a 1863.
Největší záplavy na Polensku byly zaznamenány v roce 1714. Velké dešťové přívaly protrhly 31. července na panství mnoho rybníků. Průtrž mračen způsobila rozvodnění potoků a řeky Sázavy; voda strhla mnoho domů, mlýny a mosty, zahynulo velké množství lesní zvěře, domácích zvířat, několik set lidí se utopilo. V pamětech kantora Jelínka je mj. poznámka: „…přišla hrozná a nenadálá voda, která na paměť lidskou nebyla…“
Největším loupežníkem na Polensku byl pravděpodobně František Medřický z Polné, zvaný Oliva. Pocestné a povozy přepadával a okrádal několik let. Zatčen byl se svými kumpány v roce 1738 na Blažkově a Na Stínadlech za Horním městem popraven, jak dobový záznam praví: „…pro rozličné loupeže jiným ku příkladu, ...hlava na špici vstrčena, tělo na kolo vloženo a tak do povětří vyzdviženo dle práva.“
Nejdéle trvající zima byla zaznamenána děkanem Petrem Florianem v roce 1740: „Již 28. října začala zima a pokračovala za ustavičných mrazů a zimy až do 2. června 1740.“
Největší zadlužení města činilo v roce 1760 téměř 160 000 rýnských zlatých. Bylo způsobeno zejména následkem válek, častého pobytu vojska a vojenských rekvizic v období tzv. Tereziánských válek.
Nejstarší zmínka o lékárně v Polné je z roku 1764.
Největší hladomor na Polensku. V letech 1769 až 1773 vypukl po několika neúrodných letech velký hladomor. Odhaduje se, že na panství zemřelo hladem až 4 tisíce lidí. Utrpení zmírnily brambory, které se začaly sázet na Polensku po roce 1760.
Nejstarší školní nadace pochází z roku 1791. Polenský rodák Václav Tureček, bývalý dvorní kaplan v Drážďanech, založil „Nadaci školní na ošacení školních dítek na panství polenském“.
Nejstarší záznam o divadelním představení, sehraném polenskými ochotníky, je ze 4. prosince roku 1798. Pod vedením truhláře Karla Höschla, který do Polné přišel až z Klatov, byla zdramatizována a veřejnosti předvedena Schillerova hra „Loupežníci“.
Nejpočetnější řemeslnický cech. V roce 1831 čítal soukenický cech v Polné 365 členů; cechmistry byli František Pešák, Josef Kasal a František Bergmann.
Největší a také nejtragičtější exploze se přihodila v květnu 1945, kdy explodovalo větší množství munice uložené ve stodole v Jungmannově ulici; zahynulo při ní 15 rumunských vojáků a dva důstojníci, dalších 42 příslušníků rumunské armády bylo zraněno. Mohutná detonace z větší části poškodila sousední domek rodiny Vackovy a dalších několik domů v blízkém okolí.
Největší budovou (a zároveň i nejvyšší) je děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie.
Největším vodním tokem je říčka Šlapanka.
Nejstarší písemný záznam. V konfirmační listině ze 7. července 1242 král Václav I. potvrdil darování Jana I. z Polné, syna Zbyslava z Bratčic, řádu německých rytířů; Jan I. z Polné jim daroval vsi Drobovice, Přibyslavice, Samoplesy, Vršce, část Vinař, patronátní právo kostela v Polné a dvě vesnice s příslušenstvím zvané Jankov /uváděny i jako Jeneč či Janovice; podstatnou část donace tvořil tzv. Libický hvozd, je tedy pravděpodobné, že Jan z Polné využil příslušníky řádu německých rytířů k rozsáhlejší postupné kolonizaci pomezní krajiny/.
Největším požárem byla Polná postižena v letech 1345, 1451 a 1863.
Největší mecenáš Polné. Největší finanční a materiální pomoc Polné poskytli rodáci a průmyslníci Karel Varhánek a Václav Pojmann (více v příloze Významné osobnosti Polenska).
Nejstarší písemný záznam o dálkové trase přes Polnou. Hlavní dálková cesta z Prahy na Moravu přes Polnou je doložena v nejstarší knize berní města Brna roku 1346.
Nejstarší věrohodná písemná zmínka o vaření piva je z roku 1365. Ješek z Pirkštejna tehdy potvrdil městu privilegium na vaření piva, udělené pány z Lipé. (Pivo se tedy ve městě vařilo již počátkem 14. století.)
Nejvýznamnější osobností města je Antonín Pittner (více v příloze Významné osobnosti Polenska).
Nejdéle působícím spolkem je chrámový sbor. S přestávkami je v Polné činný od konce 16. století.
Nejlepší sportovní výkon podal parašutista, polenský rodák Václav Klíma (viz kapitola Významné osobnosti Polenska).
Největší proslulost, i když negativní, získala ve světě Polná případem Leopolda Hilsnera, obviněného roku 1899 z vraždy Anežky Hrůzové. (Kauza je známá jako hilsneriáda).
Největším majetkem z obecných i městských fondů města Polné disponoval v roce 1897 špitál Jana Sezimy z Rochova, založený roku 1447. Z přehledu o stavu jmění je zřejmé, že v tom roce byl stav jeho majetku vyčíslen na 61 645 zl. před Ditrichštejnským chudobincem – 17 798 zl. a městským fondem – 15 036 zl.
Nejvíce zániků, úředních zrušení a znovuobnovení zaznamenala z polenských spolků Tělocvičná jednota Sokol Polná, založená roku 1869. Zanikla v letech 1876, 1916, 1941, 1953, 1969, obnovena byla 1893, 1918, 1945, 1968 a 1990.
Nejrychlejší vzrůst pracovních míst zaznamenala v Polné továrna na obuv vídeňské firmy Mattausch a Haneschka. V lednu roku 1896 zahájila svou činnost na Horním městě; po čtyřech letech zde již pracovalo 90 zaměstnanců a dalších 40 lidí dělalo zakázky pro firmu doma.
Nejobsáhlejší kniha o historii Polné. Děkan František Pojmon vydal v roce 1897 vlastním nákladem publikaci Polná – popis dějepisný, místopisný a statistický, která je dosud jediným větším souhrnným spisem o Polné. V monografii jsou uchovány informace z pramenů dnes již nezvěstných.
Největší správní pravomoc získala Polná zřízením politického úřadu, Okresního hejtmanství, 19. května 1868. Pod tuto politickou jednotku spadaly soudní okresy Polná, Přibyslav a Štoky; prvním přednostou hejtmanství byl Ignác Stifter.
Největší konfiskace drahých kovů. Na základě nařízení bylo v roce 1810 ze všech chrámů v rakouských zemích odvezeno všechno zlato a stříbro do královské pokladnice. V Polné byly zrekvírovány předměty z drahých kovů o váze 150 liber (tj. 84 kg).
Nejvíce cestopisných a cestovatelských expedic absolvoval od roku 1975 dr. František Sláma, polenský rodák. Od roku 1973, kdy se seznámil s doc. dr. Otakarem Štěrbou a ing. Jaromírem Štětinou, se zúčastnil řady cestopisných a přírodovědných expedic: Sahara 1973 – kromě přírodovědeckých výsledků také objev dalších prehistorických kreseb v pohoří Tassili, cestou mj. sestup do jednoho z kráterů Etny; Indus 1975 – úspěšný první sjezd J. Štětiny a J. Koudely napříč Himalájem, nejhlubším údolím světa pod horou Nanga Parbat na plavidle Matylda; Ganga 1977 – výstup na nejvyšší horu Iránu Démávend (5670 m), sjezd řeky Aragvi v Gruzii a řeky Hilmand v Afghanistánu; Ob 1981 – plavba dlouhá 4600 km od pramenů k oceánu, horní tok na Matyldách, dolní tok na plachetnicích Chvála bláznovství a Svatá Magdaléna; Mongolsko 1983 – 1000 km plavby na člunu Matylda po řekách Egin-gol a Selenga; Altaj 1985 – cesta do sibiřského pohoří, Tělecké jezero, Multinská jezera, hory, tajga; Jenisej 1987 – plavba dlouhá 4000 km od pramenů k oceánu na Matyldě, na dolním toku na voru Panoráma; Kolyma 1989 – dálný východ Ruska, stalinské lágry Gulag na Kolymě, plavba po Kolymě, Maltanu a Bachapči na Matyldě; Ketové 1990 – expedice na střední Sibiř za národností, která nepřežije rok 2050; Legionáři 1994 – po stopách čs. legionářů v Rusku v době I. světové války; Afrika 1995 – výstup na Mt. Meru a Kilimandžáro v Tanzánii, ostrov Zanzibar, část Keni, národní parky Ngoro-ngoro, Tarangire a Manyara Lake (krátký videofilm); Sibiř 1996 – cesta zčásti po stopách J. Hanzelky a M. Zikmunda a zčásti po stopách předchozích výprav, účastníkem byl také ing. Miroslav Zikmund; Banát 1995, 1996 a 1997 – pomoc krajanům v rumunském Banátu prostřednictvím společnosti Člověk v tísni (společně s Šimonem Pánkem); USA 1997 – cestování po státech Oregon, Washington a Kalifornie; Peru 1998 – cesta na Machu Picchu, jezero Titicaca, planinu Nazca a pokus o výstup na nejvyšší horu Peru – Huascarán, kde v roce 1970 zahynula celá čs. výprava horolezců; Keňa 2000 I. – výprava k jezeru Turkána a výstup na Mt. Kenyu (dva TV filmy J. Štětiny, P. Procházkové a L. Rudinské); Keňa 2000 II. – výprava ke kmeni Pokotů a do uprchlického tábora Kakuma; USA 2001 – oblast národních parků v Arizoně, Nevadě, Utahu a Kalifornii. Z expedic bylo vydáno několik cestopisných knih, natočena řada dokumentárních filmů a televizních seriálů, z nichž mnohé získaly zvláštní ocenění.
Spolupracoval na téměř padesáti cestopisných filmech a několika knihách, uspořádal řadu přednášek a videoprojekcí, zhotovil tisíce fotografií a diapozitivů.
Nejvýznamnějším průmyslníkem z řad polenských rodáků byl Karel Varhánek, majitel potravinářských továren (více v příloze Významné osobnosti Polenska).
Nejmenší člověk. Z Polné pocházel Maxmilián Záborský, v dospělostí vysoký 80 cm. V první polovině 20. století působil v několika kabaretních a cirkusových společnostech, většinou v Itálii. V letech 1966 až 1971 v Polné žil divadelní a filmový herec Jiří Krytinář, vysoký 125 cm.
Největší váhy dosáhla Antonie Charouzová, která rovněž jistou dobu působila u cirkusových společností jako živá atrakce.Ve svých 18 letech vážila již 240 kg. Její největší hmotnost ve 23 letech činila 255 kg. Zemřela v 25 letech.
Nejznámějším polenským občanem je pravděpodobně Leopold Hilsner, obviněný v roce 1899 z vraždy Anežky Hrůzové.
Nejstarším známým obyvatelem Polné je Josef Kubíček z Husova náměstí, čp. 30. V srpnu 2008 se dožil 101 let.
Nejvýznamnější osobností z řad Čechů v novém světě byl polenský rodák, misionář Šimon Boruhradský (též Šimon de Castro).
Nejstarší dochovaná městská kniha je z roku 1526. Založil ji polenský písař Havel Palamedes. Uložena je ve Státním archivu v Praze.
Nejstarší známý písemný záznam o výrobě cihel v Polné je z roku 1582. Cihly se tehdy vyráběly ve staré cihelně v lese Mršníku u Boru.
Nejstarší vyobrazení města pochází z konce 16. století. Někdy kolem roku 1590 zhotovil nákres města Holanďan Joris Hoefnagel. Podle jeho kresby vznikaly v letech 1617, 1623 a 1648 rytiny (veduty) Polné.
Nejvýhodnější koupě polenského panství se uskutečnila v roce 1623. Dne 7. ledna bylo zkonfiskované polensko-přibyslavské panství prodáno kardinálovi Františku Ditrichštejnovi, olomouckému biskupovi, za pouhých 150 000 zlatých.
Nejkurióznější způsob emigrace zvolil polenský rodák Dr. Přemysl Schürer. Při dovolené v Alžírsku v roce 1971 se vydal z přístavu Oran na širé moře ve šlapacím vodním člunu. Zcela vyčerpaného ho zachránili námořníci z polské obchodní lodě. Napůl v bezvědomí však instinktivně hovořil plynně francouzsky a kapitánovi pak sdělil, že je Francouz, a na moři se ocitl plavbou z Korsiky. V italském Livornu ho Poláci předali francouzskému konzulovi, ve Francii již na něho čekala jeho budoucí manželka. Od té doby žije ve Francii.
Nejznámější a nejvydávanější spisovatelkou venkovských románů v českých zemích je rodačka z Polné Vlasta Pittnerová.
Největší počet vojenských mundurů byl v Polné zaznamenán v roce 1866 po prohrané bitvě mezi c.k. rakouskou a pruskou armádou u Hradce Králové. Dne 11. července ráno, po divoké noci, kdy Prusové táhnoucí na Vysočinu tábořili i po ulicích a na náměstí, odtáhla první vlna pruských vojsk k Velkému Meziříčí a Třebíči; po poledni začaly do Polné v několika proudech od Štoků, Věžnice a Přibyslavi pochodovat za zvuků hudby útvary pruské armády; 21 000 vojáků a 1700 koní zaplňovalo město přes dvě hodiny; domy, stodoly, stáje a dvory byly zcela přeplněny, dobytek museli obyvatelé zahnat do polí a lesů; Prusové žádali městskou radu o ubytování, stravu a nutné vojenské potřeby.
Největší vystěhovalecká vlna. Po velkém ohni v srpnu 1863 odešlo z Polné postupně na 2000 osob, nejvíce do Vídně, Brna a také do Ameriky.
Největší peněžní sbírka pro Polnou. Během roku 1864 bylo v českých zemích vybráno na pohořelé v Polné 50 270 zlatých.
Nejvyšší vyznamenání obdržel roku 1866 Antonín Pittner, polenský starosta. Okresní přednosta Jan Rašín mu 1. listopadu toho roku předal zlatý záslužný kříž – vyznamenání od císaře Františka Josefa I. Dne 5. listopadu 1866 se Antonín Pittner s císařem Františkem Josefem I. dokonce osobně setkal. Stalo se to ve Štokách, kudy se poražený císař s vojenským doprovodem vracel od Hradce Králové do Vídně. Při slavnostním setkání hrála na štockém náměstí polenská kapela a zpíval spolek Čestmír. Za válečné útrapy císař Polné daroval 1000 zlatých.
Největší počet zemřelých při epidemii v novodobé historii byl v Polné zaznamenán v roce 1866. Dne 9. srpna prošly přes Polnou poslední menší oddíly pruské armády. Vojáci se sice zdrželi jen 8 dní, ale do města přivlekli choleru. Do 24. října roku 1866 zemřelo ve městě 450 lidí. Nebožtíci byli pohřbíváni po pěti až deseti do společných hrobů.
Nejdůležitější spojení se světem přinesla obyvatelům Polenska Severozápadní dráha Vídeň-Znojmo-Jihlava-Kolín-Mladá Boleslav. Polné se sice o 6 km vyhnula, ale přepravu osob a zavazadel zajišťoval z Polné na železniční stanici v Německém Šicendorfu pravidelně dostavník c. k. rakouské pošty. Provoz na železniční trati byl zahájen 25. ledna 1871.
Nejstarší mapou, na které je zakreslena Polná, je mapa Čech z roku 1518 od mladoboleslavského knihtiskaře Mikuláše Klaudyána, na níž jsou světové strany zakresleny převráceně.
Největšího významu dosáhla církevní správa roku 1701. V tom roce v Polné zřízený vikariátní úřad spravoval 11 farností. Pod Polnou spadala i 25 km vzdálená Chotěboř.
Největší stavební akcí v historii města byla, zdá se, stavba děkanského chrámu v letech 1699-1713. Nejintenzivnější práce probíhaly v roce 1705. Stará věž a některé nosné sloupy hrozily zřícením; proto musela být věž velkým nákladem od základů přestavěna, sloupy podloženy a zpevněny, když hrozilo zřícení klenby. Pracovalo se až do pozdního podzimu ve dne i v noci.
Nejnákladnější stavbou v dějinách města byl děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie. Základy byly položeny koncem roku 1699, zcela dostavěn byl v roce 1713, kdy byl hřbitov obehnán zdí, dokončeny postranní vchody, předsíně a sakristie vydlážděny kamenem. Celkové náklady na stavbu dosáhly částky přes 100 tisíc rýnských zlatých.
Nejdelší cestovatelskou výpravu zažil roku 1857 polenský rodák, lékař Karel Růžička. Tehdy vykonal cestu kolem světa na lodi Novarra. Z putování dovezl do Polné mj. mince z různých zemí, které daroval škole.
Největší výskyt chroustů byl zaznamenán roku 1876. V červnu se objevilo tak nebývalé množství těchto brouků, že obec byla nucena předejít škodám a žravý hmyz vykupovala – 1 litr za 2,5 kr.; v Polné během krátké doby sebráno 315 hektolitrů chroustů za 787 zl. a 50 kr.
Nejrozporuplnější a nejdiskutovanější stavební akcí města byla stavba čistírny odpadních vod v letech 1992-1996, která si vyžádala více jak 90 miliónů korun. V té době byly v jiných místech stavěny čistírny odpadních vod zhruba za polovinu ceny.
Největší počet kněží byl v Polné zaznamenán v roce 1707 při slavnostním otevření chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dne 7. září přijel do Polné Vít Seipl, jeruzalémský biskup a strahovský opat, 8. září sloužil za přítomnosti 49 katolických kněží a velké účasti lidu pontifikální mši, 9. září za přítomnosti Leopolda Ditrichštejna a četných hostů posvětil čtyři menší oltáře a provedl biřmování. Biřmovaných bylo 3608. Ve dnech 10. a 12. září byl chrám znovu posvěcen. Hostina na zámku trvala 5 dnů.
Největším dochovaným hudebním nástrojem velké hodnoty v ČR jsou unikátní varhany z děkanského chrámu. Varhanář Jan David Sieber (okolo 1670-1723) je zhotovil pro Polnou v roce 1707 za 1950 zlatých.
Nejpočetnější rodinu z držitelů polenského panství tvořili synové a dcery knížete Ferdinanda Ditrichštejna (1636-1698). Ten měl s jedinou manželkou – Marií Alžbětou – 17 dětí.
Největší počtem požárů z městských částí, kdy vyhořela celá čtvrť, bylo postiženo židovské ghetto v Polné. Celá zástavba lehla popelem v letech 1712, 1734, 1740, 1823 a 1863.
Největší záplavy na Polensku byly zaznamenány v roce 1714. Velké dešťové přívaly protrhly 31. července na panství mnoho rybníků. Průtrž mračen způsobila rozvodnění potoků a řeky Sázavy; voda strhla mnoho domů, mlýny a mosty, zahynulo velké množství lesní zvěře, domácích zvířat, několik set lidí se utopilo. V pamětech kantora Jelínka je mj. poznámka: „…přišla hrozná a nenadálá voda, která na paměť lidskou nebyla…“
Největším loupežníkem na Polensku byl pravděpodobně František Medřický z Polné, zvaný Oliva. Pocestné a povozy přepadával a okrádal několik let. Zatčen byl se svými kumpány v roce 1738 na Blažkově a Na Stínadlech za Horním městem popraven, jak dobový záznam praví: „…pro rozličné loupeže jiným ku příkladu, ...hlava na špici vstrčena, tělo na kolo vloženo a tak do povětří vyzdviženo dle práva.“
Nejdéle trvající zima byla zaznamenána děkanem Petrem Florianem v roce 1740: „Již 28. října začala zima a pokračovala za ustavičných mrazů a zimy až do 2. června 1740.“
Největší zadlužení města činilo v roce 1760 téměř 160 000 rýnských zlatých. Bylo způsobeno zejména následkem válek, častého pobytu vojska a vojenských rekvizic v období tzv. Tereziánských válek.
Nejstarší zmínka o lékárně v Polné je z roku 1764.
Největší hladomor na Polensku. V letech 1769 až 1773 vypukl po několika neúrodných letech velký hladomor. Odhaduje se, že na panství zemřelo hladem až 4 tisíce lidí. Utrpení zmírnily brambory, které se začaly sázet na Polensku po roce 1760.
Nejstarší školní nadace pochází z roku 1791. Polenský rodák Václav Tureček, bývalý dvorní kaplan v Drážďanech, založil „Nadaci školní na ošacení školních dítek na panství polenském“.
Nejstarší záznam o divadelním představení, sehraném polenskými ochotníky, je ze 4. prosince roku 1798. Pod vedením truhláře Karla Höschla, který do Polné přišel až z Klatov, byla zdramatizována a veřejnosti předvedena Schillerova hra „Loupežníci“.
Nejpočetnější řemeslnický cech. V roce 1831 čítal soukenický cech v Polné 365 členů; cechmistry byli František Pešák, Josef Kasal a František Bergmann.
Největší a také nejtragičtější exploze se přihodila v květnu 1945, kdy explodovalo větší množství munice uložené ve stodole v Jungmannově ulici; zahynulo při ní 15 rumunských vojáků a dva důstojníci, dalších 42 příslušníků rumunské armády bylo zraněno. Mohutná detonace z větší části poškodila sousední domek rodiny Vackovy a dalších několik domů v blízkém okolí.
Jan Prchal