Aktuality a zajímavosti
02.04.2012 - Nově objevená veduta Polné z roku 1813 (celý článek)
Ačkoliv se nabízí jistě mnoho důvodů, proč proklínat moderní techniku, je neoddiskutovatelné, že rozvíjející se technologie přináší pokrok snad do všech oborů lidského bádání – a to paradoxně i do historické vědy, která se jinak s přítomností příliš nepřátelí. V měsíci únoru se podařila z pohledu regionálního historika fantastická věc členovi Klubu Za historickou Polnou, panu Radku Bruknerovi z Polné. Ten prostřednictvím internetového prohlížeče odhalil v obrazové sbírce Rakouské národní knihovny ve Vídni unikátní, dosud zcela neznámou vedutu města Polné z roku 1813. Díky následnému jednání Klubu Za historickou Polnou s vídeňskou institucí byl snímek rytiny v elektronické podobě postoupen do Polné. Vzhledem k faktu, že se jedná o zásadní objev, si dovolujeme obyvatelům města vedutu v několika odstavcích přiblížit.
Nově nalezené vyobrazení města má podobu akvarelu – kresby kolorované vodovými barvami, a jedná se tak, na rozdíl od polenských rytin, o jediný exemplář. Dle poznámky na okraji vyobrazení postupoval autor při zhotovení akvarelu podle náčrtu malíře Karla Kasala, který v Polné právě v období první čtvrtiny 19. století působil a zanechal po sobě mj. malby zhotovené pro tehdejší hlavní školu nebo malířskou výzdobu inventáře staré lékárny. Vlastním autorem veduty však je Jan Antonín Venuto (1746–1833), rodák z Jevišovic u Znojma. Venuto věnoval svůj život kněžské dráze, kterou po působení v Kroměříži a Jimramově zakončil jako sídelní kanovník katedrální kapituly u sv. Ducha v Hradci Králové; po celý život však rozvíjel též svůj kreslířský talent a ve volných chvílích vytvořil zcela unikátní, obrovskou kolekci akvarelů lokalit z celých Čech, která čítá 399 listů a představuje ucelený obraz o podobě České země na přelomu 18. a 19. století. Majitelem kolekce se stal sám císař František I., kterému byla sbírka darována roku 1824 při jeho návštěvě Hradce Králové; vlivem státoprávních změn, které v Rakousku proběhly, se následně Venutova kolekce dostala do sbírek Rakouské národní knihovny ve Vídni. Kromě uvedené velké sbírky je znám ještě Venutův sešit akvarelových vedut z Auersperských sbírek na zámku Žleby.
Veduta samotná oplývá vysokou věrohodností (ostatně všechny Venutovy práce jsou díky autorově přesnosti a pečlivosti dalece uplatnitelné i v památkové péči) – snad až na určité proporcionální zkreslení v pravé části obrazu, markantní na hospodářském křídle zámku směřujícím k bývalému panskému pivovaru. Veduta přináší několik značně významných vyobrazení polenských památek. Z nich nejvíce zaujme původní barevnost fasády chrámu Nanebevzetí Panny Marie, která vskutku odpovídá jejímu současnému provedení podle poznatků NPÚ – tedy červená a lomená bílá barva. Z nákresu lze soudit, že stejnou barvou oplývala kdysi i budova děkanství. Veduta představuje též jediné věrohodné zobrazení původní pozdně gotické podoby staré radnice, později okresního soudu uprostřed náměstí (budova s cimbuřím, střílnami a barokní věžičkou). V jižní frontě domů hlavního náměstí zaujme zhruba v místě dnešního domu U Slovana podlouhlá pozdně gotická či snad renesanční fasáda velkého domu – pravděpodobně se jedná o fragment podoby původní polenské rychty. V popředí veduty zaujme nápadná stodola Losenických, ve které se až do druhé poloviny 20. století dochovaly nápisy francouzských vojáků Napoleonovy armády (stodola byla zbořena roku 1966). Dnes již neexistující stavbu představuje též malé stavení připojené ke hřbitovní zdi u kostela sv. Kateřiny.
Celkově shrnuto se podařil objev krásné barevné veduty, která nejen potěší oko každého Poleňáka, ale která též dokáže říci mnoho o dosud nepříliš známé podobě města – nota bene, když právě období přelomu 18. a 19. století patří v historii Polné k „mrtvým“ rokům, k nimž není dosud známo mnoho pramenného materiálu.
(Polenský zpravodaj 4/2012)
Zástupci Města Polná plánují objevenou vedutu po obdržení potřebného povolení z Rakouska vydat v papírové formě o nabídnout ji veřejnosti u příležitosti slavnosti 770 let první písemné zmínky o městě Polné a zároveň zpřístupnění chrámu NPM ve dnech 25. a 26. srpna letošního roku.
Nově nalezené vyobrazení města má podobu akvarelu – kresby kolorované vodovými barvami, a jedná se tak, na rozdíl od polenských rytin, o jediný exemplář. Dle poznámky na okraji vyobrazení postupoval autor při zhotovení akvarelu podle náčrtu malíře Karla Kasala, který v Polné právě v období první čtvrtiny 19. století působil a zanechal po sobě mj. malby zhotovené pro tehdejší hlavní školu nebo malířskou výzdobu inventáře staré lékárny. Vlastním autorem veduty však je Jan Antonín Venuto (1746–1833), rodák z Jevišovic u Znojma. Venuto věnoval svůj život kněžské dráze, kterou po působení v Kroměříži a Jimramově zakončil jako sídelní kanovník katedrální kapituly u sv. Ducha v Hradci Králové; po celý život však rozvíjel též svůj kreslířský talent a ve volných chvílích vytvořil zcela unikátní, obrovskou kolekci akvarelů lokalit z celých Čech, která čítá 399 listů a představuje ucelený obraz o podobě České země na přelomu 18. a 19. století. Majitelem kolekce se stal sám císař František I., kterému byla sbírka darována roku 1824 při jeho návštěvě Hradce Králové; vlivem státoprávních změn, které v Rakousku proběhly, se následně Venutova kolekce dostala do sbírek Rakouské národní knihovny ve Vídni. Kromě uvedené velké sbírky je znám ještě Venutův sešit akvarelových vedut z Auersperských sbírek na zámku Žleby.
Veduta samotná oplývá vysokou věrohodností (ostatně všechny Venutovy práce jsou díky autorově přesnosti a pečlivosti dalece uplatnitelné i v památkové péči) – snad až na určité proporcionální zkreslení v pravé části obrazu, markantní na hospodářském křídle zámku směřujícím k bývalému panskému pivovaru. Veduta přináší několik značně významných vyobrazení polenských památek. Z nich nejvíce zaujme původní barevnost fasády chrámu Nanebevzetí Panny Marie, která vskutku odpovídá jejímu současnému provedení podle poznatků NPÚ – tedy červená a lomená bílá barva. Z nákresu lze soudit, že stejnou barvou oplývala kdysi i budova děkanství. Veduta představuje též jediné věrohodné zobrazení původní pozdně gotické podoby staré radnice, později okresního soudu uprostřed náměstí (budova s cimbuřím, střílnami a barokní věžičkou). V jižní frontě domů hlavního náměstí zaujme zhruba v místě dnešního domu U Slovana podlouhlá pozdně gotická či snad renesanční fasáda velkého domu – pravděpodobně se jedná o fragment podoby původní polenské rychty. V popředí veduty zaujme nápadná stodola Losenických, ve které se až do druhé poloviny 20. století dochovaly nápisy francouzských vojáků Napoleonovy armády (stodola byla zbořena roku 1966). Dnes již neexistující stavbu představuje též malé stavení připojené ke hřbitovní zdi u kostela sv. Kateřiny.
Celkově shrnuto se podařil objev krásné barevné veduty, která nejen potěší oko každého Poleňáka, ale která též dokáže říci mnoho o dosud nepříliš známé podobě města – nota bene, když právě období přelomu 18. a 19. století patří v historii Polné k „mrtvým“ rokům, k nimž není dosud známo mnoho pramenného materiálu.
(Polenský zpravodaj 4/2012)
Zástupci Města Polná plánují objevenou vedutu po obdržení potřebného povolení z Rakouska vydat v papírové formě o nabídnout ji veřejnosti u příležitosti slavnosti 770 let první písemné zmínky o městě Polné a zároveň zpřístupnění chrámu NPM ve dnech 25. a 26. srpna letošního roku.
Filip Plašil