Články
Blažkov (Dušan Cendelín)
Zánik osad, hlavně ve vrcholném středověku, nebyl žádnou zvláštností. Příčiny zániku byly různé a u jednotlivých osad je zpravidla vyloučeno je jednoznačně určit. Osady mohly zanikat v důsledku válek, epidemií, špatně zvolené lokality na málo úrodné půdě, opuštěním osady po zániku její funkce (hornické osady a osady u pozemních komunikací, které byly přesunuty do nových prostorů). Do značné míry však hlavně menší sídla zanikala především kvůli procesu postupné koncentrace osídlení do větších sídelních celků, ve kterých bylo možno aplikovat modernější způsob hospodaření, vycházející z plánovaného rozparcelování vesnické plužiny.Dosti zaniklých osad je známo i ze středověkých písemných pramenů, většina však patrně uniká našemu poznání. Některá zaniklá osídlení nepřímo naznačují pomístní jména polních nebo lesních tratí, ta však jen velice přibližně. Při pokusech o jejich přesnější lokalizaci v krajině nám kromě náhody zpravidla pomáhá pouze analogie s osadami již přesně určenými, neboť u způsobu zakládání středověkých osad lze vystopovat určitá, opakující se pravidla. Dominujícím prvkem při zakládání osad byl jednoznačně dostatečný a stálý vodní zdroj, pokud možno co nejblíže osídlení. Často jsou tímto zdrojem pramenné pánve nebo drobné potůčky, velké vodoteče s proměnnou kvalitou vody se za stálý zdroj pokládat nedají. Druhým faktorem byl vhodný prostor pro vytvoření nezbytné přilehlé plužiny osady.
K nejpřesnější lokalizaci osady napomohou jednoznačně její možné relikty v terénu. Vzácností nejsou relikty i jednotlivých obydlí, které se dochovaly v různé podobě a intenzitě podle typů původních domů a také podle situací, jež přispívaly ke stírání těchto zbytků obydlí. Dobře patrné v terénu jsou objekty zahloubené pod povrch terénu. Jde buď o sklepy nadzemních staveb nebo o zahloubené domy, tzv. zemnice nebo polozemnice. Destrukce staveb, kde již byl alespoň částečně využit jako stavební materiál kámen, mohou zanechat v terénu i menší vyvýšeniny. Prakticky vizuálně na povrchu nezjistitelné jsou zaniklé stavby dřevěné a stavby na bázi dřevohlinité konstrukce.
Při absenci viditelných reliktů sídelních objektů je možno si vypomoci také relikty cest (zbytky opuštěných úvozů), které mohou nasměrovat prospektora k zaniklému osídlení, nebo ho k němu přímo dovést.1) Méně přesná je práce s viditelnými pozůstatky mezí zaniklých polí, které jsou často v okolí zaniklé osady zachovány. Někdy je také obtížné určit, zda zaniklá pole patřila zaniklé osadě a nikoliv osadě současné, byť mnohdy velmi vzdálené.
Kilometr a půl jihovýchodně od obce Sirákov u Polné je na nevýrazném hřebenu, tvořícího evropské rozvodí, kóta Blažkov (694 m n. m.). Poloha jména je příkladem přesunu jména zaniklého sídla na nejbližší dominantní prvek krajiny v jeho blízkém okolí. V tomto případě šlo o posun na vzdálenost téměř dvou kilometrů. Středověká osada Blažkov je zachycena i v soupisu zaniklých osad na Moravě v době středověku2) a nacházela se s největší pravděpodobností u dnes opuštěné hájovny téhož jména.3)
Zaniklá sídelní lokalita, dnes obklopena lesem, má vydatnou pramennou pánev, ze které vytéká potůček. Ten ústí do Horního rybníku u Újezda a teče dále přes další rybníky až do Bohdalovského potoka a nakonec do horní Oslavy. Dosavadním terénním průzkumem autora tohoto textu nebyly zatím zjištěny žádné sídelní objekty. Důvod lze spatřovat v jediném. Z konfigurace terénu vyplývá, že nejvhodnější terén pro umístění někdejších sídelních objektů je právě rovná vyvýšená plošina těsně nad prameništěm, kde je dnes postavena hájovna s přilehlými hospodářskými stavbami a bývalým dvorem. Nové osídlení převrstvilo starší a jakýkoliv průzkum značně ztížilo, ne-li znemožnilo.
Průzkum bližšího i vzdálenějšího okolí hájovny však přinesl jiná zajímavá zjištění, která s velkou mírou pravděpodobnosti mohou souviset se zaniklou osadou Blažkov.
Naproti hájovně na druhé straně prameniště se dochoval asi desetimetrový úsek antropogenního zemního útvaru, majícího podobu nízkého, necelý metr vysokého valu. Jeho kolmá poloha k potůčku naznačuje, že by mohlo jít o torzo hráze rybníka, jehož dno se během staletí snížilo odplavy zeminy. Relikty hrází drobných rybníků jsou u zaniklých osídlení tohoto typu dosti časté a je možno je zařadit do souboru krajinných detailů, indikujících opuštěná sídla.
Několik desítek metrů od této hráze se nachází v mírném svahu dva zemní objekty po zatím obtížně specifikovatelných lidských aktivitách. Povrchové ohledání a drobné sondy pod povrch naznačily, že se asi nejedná o objekty sídelní.
Poněkud výše položený o rozměrech cca 4x4 metry je mírně zvednutý nad terén a charakterizuje ho výskyt vrstvy silně vypálené, ale drolivé hlíny. Podle jasně červené barvy musela hlína projít teplotou minimálně 700 až 800 ºC (i víc). Právě z tohoto důvodu se s určitostí nejedná o zbytek milíře na dřevěné uhlí, kde vnitřní strana hliněného omazu milíře nepřekračuje teplotu ani 500 ºC. Snadno se o tom přesvědčíme na mnoha milířištích, kde omazy, zpravidla promísené s uhlíky a mourem, jsou pouze nahnědlé, stejně jako hliněný povrch pod milířem. Existenci milíře zde však hlavně vyvrací naprostá absence vrstvy zbytků dřevěného uhlí, která je pro milířiska (a někdy i jejich blízké okolí) charakteristická.
Níže položený objekt je rozměry podobný předchozímu, má však uvnitř zjevnou sníženinu, takže vytváří jakýsi podkovovitý útvar. Může jít o hliník, stejně tak jako o relikt stavby neznámého využití. Zde se, na rozdíl od objektu prvního, stopy práce s ohněm nenašly.
Necelého půl kilometru jihovýchodně od pramenné pánve na vrcholu návrší rozděluje pole od okraje lesa pruh lesíku s náletovými dřevinami o délce přibližně dvě sta metrů a šířce dvaceti až třiceti metrů. Terén v tomto lesíku je silně narušen v celé jeho ploše. Naprosto zjevně se jedná o lidskou činnost, a to jednoznačně o nějakou činnost těžební. Vzhledem k relativně velké vzdálenosti místa od okolních osad nejde asi o lůmky na stavební kámen (ani zde nikde nevystupuje na povrch), nepravděpodobná je i těžba hlín. Místo se svým charakterem velice blíží opuštěným důlním dílům, jaké jsou v dostatečném množství k vidění v této části Vysočiny. Hlavně pak severně od Polné kolem Stříbrných Hor a Havlíčkova Brodu, ale i nedaleko odtud u Budče nedaleko Žďáru nad Sázavou.4) Zda by se jednalo o kutiště na rudy stříbrné či železné nelze bez kvalifikovaného geologického průzkumu zatím říci. Druhá možnost se jeví jako pravděpodobnější hlavně proto, že některé z děl působí „mladě“, což by mohlo naznačovat těžbu nebo obnovení těžby ještě v nedávné minulosti. Nabízí se kupříkladu 19. století, tedy doba, kdy malé železářské hutě na Vysočině byly zásobovány rudou různé kvality z mnoha desítek malých ložisek z blízkého i dosti vzdáleného okolí. Jde například o hutě v Polničce, Ransku, Křižanově, Kadově, Ořechově.5)
Těsně vedle cesty, spojující prameniště s místem dolování, je u okraje lesa v mírném svahu zahloubená plošina o rozměrech cca 8x4 metry. Vyrovnává sklon svahu, jinak je její původ a využití v minulosti nejasné.
Přestože se zatím nenašlo nic, co by mohlo přesněji datovat staré osídlení na Blažkově, samotnou existenci osídlení lze z okolností výše naznačených akceptovat. Vztah pravděpodobného sídla v pramenné pánvi a přilehlých důlních děl je zatím nedokazatelný, nicméně velice možný, protože v oblasti Vysočiny je známo v tomto ohledu více paralel. Malé hornické osady se často ze zcela prozaických a praktických důvodů nacházely v bezprostřední blízkosti těžených rudných ložisek.6) Co konkrétně představuje relikt ve svahu u prameniště, kde byl intenzivně používán oheň, nelze zatím bez fundovaného archeologického výzkumu zjistit. Předběžně nelze vyloučit ani blíže nespecifikovatelnou hutnickou činnost.
Poznámky a literatura:
1) Cendelín, D.: Nové objevy středověkého osídlení na Velkobítešsku (Relikty opuštěných cest jako jeden z nástrojů prospekce zaniklého osídlené), sborník Západní Morava roč. VII, Brno 2003.
2) Nekuda, V.: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, Brno 1961.
3) Přibližnou polohu osady autorovi blíže naznačila paní Milada Kislingerová z Polné.
4) Kreps, M.: Železářství na Žďársku. Okresní muzeum Žďár nad Sázavou, 1970.
5) tamtéž
6) Polzer, J.: Založení obce Bartoušov – Řešení pomocí historicko-technických hledisek, Sborník Havlíčkobrodské společnosti pro povznesení regionálně-historického povědomí č. 2, Havlíčkův Brod 2002.
(Polensko, roč. XV., 2006, s.19-22)
Autor: Dušan Cendelín