Články
Dopis polenského rodáka Aloise Pojmana (1857–1929) z Chicaga (Jan Prchal)
Do archivu Klubu Za historickou Polnou jsme v poslední době mj. získali dopis od Aloise Pojmana1) z Ameriky. Pochází pravděpodobně z pozůstalosti polenského obchodníka Heroše Klusáčka, jemuž byl nejspíš adresován.(Gramaticky upraveno.)
Ctěný příteli!
Odpusť, že jsem Ti již dříve nepsal, stále jsem to odkládal, jelikož dříve jsem chtěl aspoň poněkud seznat americké poměry, abych Ti mohl něco vypsat.
Píši Ti v té naději, že Tě můj dopis při dobrém zdraví nalezne. Co se týče nás, těšíme se všichni dobrého zdraví a vede se nám dosti dobře. Již tomu je 8 měsíců, co jsem opustil svůj domov a svou drahou vlast, kterou jsem vždy tak miloval. Ač dosti nerad jsem tak učinil, nebylo však jiné pomoci, než vydat se na tu dalekou cestu, do toho Nového světa, kde musíme začít zcela jiný život a pomalu se vpra-vit do těch amerických zvyků a poměrů, neb v Polné při všem mém snažení a přičinění již dále to nešlo. Každý rok jsme museli do toho obchodu něco dosadit, dokud co bylo, jelikož jsme byli odkázáni pouze na židovský úvěr.2) Musel jsem platit vše dosti draho a měl jsem co dělat s těmi nejchudšími lidmi a zboží při malém výdělku prodávat a také mnoho na dluh dávat. Při té velké konkurenci nebyla existence možná, neb se mnou se krejčí rozdělil, takže jsem měl výdělek pryč. Tak nám nic jiného nezbývalo, než udělat tomu radikální konec, dokud jsme měli peníze na cestu. Musím Ti ale psát, že toho nelitujeme, že jsme se k tomu kroku odhodlali, neb zde je přece docela jiný život než v Čechách. Každý člověk, který chce pracovat, může se zde lehce uživit a spíše si k něčemu pomůže, jelikož zde každá práce je dobře placena a životní potřeby moc laciné, takže se zde žije dobře a lacino. Obzvlášť pro takovou rodinu je zde dobře, když je více lidí k práci, jak u nás. Pro ty děti bude zde lepší budoucnost. Naučí se brzy anglicky a budou se mít zde dobře a pak, ty velcí hoši se zbaví vojančiny, nezakusí ty "slasti" vojenského života. Ovšem začátek jest dosti obtížný, neb doma jsme se všeho zbavili a zde jsme si museli celou domácnost zase zařizovat a bylo nám velké svízele překonat. To žádný si nemůže ani představit, co jest cesta do Ameriky. Obzvlášť s malými dětmi. A pak, než člověk přivykne na ty americké zvyky a poměry. A ta vzpo-mínka na domov a na všecky ty přátele a toho starého dobrého otce, kterého jsme tam museli zanechat. Není tak snadné zapomenout na svoje rodiště, kde jsme prožili tolik let. Ovšem, že jsme tam málo dobrého zažili, než tato tragédie života jest dohraná a nastala nám jiná doba života. Též na Tebe, ctěný příteli, často si vzpomínám, neb byl jsi mně vždy přítelem. A tak často uvažuji, co jsme tak všecko prodělali v tom politickém životě a jaká změna se to stala. Nyní mi zbývá jen bolná upomínka a myslím, že je to už osud člověka.
Nyní něco o Chicagu. V Chicagu jest 21/2 miliónu obyvatel, sestávajících ze všech možných národů. Toto město se nyní nalézá v nejlepším rozkvětu. Průmyslu a obchodu se zde daří velmi dobře. Na všech stranách se staví nádherné domy. Vůbec za nynějšího prezidenta jest v Americe dobře.3) Čechů zde žije asi 120 tisíc, většinou se nalézají v dobrých poměrech. Mají nejvíce své domy a zaujímají dosti důležitá postavení jak v průmyslu, tak ve veřejném životě. Také v městské radě jich několik zasedá. Letos bylo také několik Čechů zvoleno do kongresu. Čechové jsou vážení, každý rád vezme Čecha do práce. Jsou zde celé části města obydleny pouze Čechy, zejména takzvaná Plzeň, Česká Kalifornie a Nový Tábor, kde my též bydlíme. Máme zde 8 českých kostelů, mnoho českých škol, divadla, hostince a české obchody. Též několik velkých českých pivovarů zde máme. Společenský život je zde zcela jiný než u nás. Více upřímnosti jest mezi Čechy, jeden druhému zde pomůže a poradí. Já již také zde mám několik dobrých přátel. Též jsem zde nalezl mého dobrého přítele, s kterým jsem byl v Bosně. S potěšením zde pozoruji, jak Čechové udržují svoji národnost. Některé rodiny již jsou zde přes 50 roků, udržují svoji řeč, jen málo se odnárodňují. V létě zde byl také sjezd amerických sokolů. Asi 2000 se jich sjelo do Chicaga, konalo se též veřejné cvičení. K němu byl též pozván starosta Chicaga a také se dostavil s několika radními. Promluvil k sokolům delší řeč, chválil český lid jako pracovitý a vyspělý národ, zmínil se též o jeho historické minulosti. Když táhly ty řady sokolů s prapory, na kterých měly český a americký národní znak, několik českých kapel hrálo národní pochody. Všude byli nadšeně uvítáni. Tak je v Americe. Vzpomněl jsem si, jak byli uvítáni tenkrát sokolové v Jihlavě, to je možné jen v Rakousku.
Také oslava Karla Havlíčka zde byla důstojně oslavena. Byl veliký průvod městem, vpředu veliký vůz tažený dvěma páry koní a na něm umístěn živý obraz představující jeho zatčení. Koná se zde sbírka na Havlíčkův pomník. Už příští rok bude postaven, ten samý, jak stojí v Kutné Hoře. Bude zhotoven v Čechách a sem dopraven.4) Tak se již na to těšíme.
Též zde je několik krajanů polenských. Nejdříve nás navštívil starý Bergman, dosud dobře vypadá. S velkým zájmem se vyptával na jednotlivé osoby z Polné, též obecní správa ho velmi zajímala, býval také výborem. Jeho synové si zde dobře stojí a dcera je dobře provdaná, má nějakého Straku ze Žďáru. Též starý Pokorný jest dosud živ, ještě pracuje. Jeho syn Josef jest boháčem, stal se společníkem jedné velké firmy na stroje, je to moc hodný člověk. Je to můj spolužák a dobrý přítel. Též se ptal na Tebe a všichni Pokornýho tě zdraví. Lojzi Pokornýho jest dobře vdaná, její muž je inspektorem od pojišťovny, také náš dobrý přítel a dobrý Čech. Také Holzman zde je, má pěkný střižní obchod. Také Bílý, kloboučník. Byli jsme ode všech těch krajanů pozváni na návštěvu a bohatě pohoštěni. Též můj švagr Gustav Sobotka jest v dobrých poměrech, hodlá se podívat příštím rokem do Čech s tou výpravou Čechů. Také jsem navštívil druhé dvě sestry, které jsou v St. Paul. Je to odsud 420 mil. Pobyl jsem tam 10 dnů. Starší sestru Fany jsem neviděl už 29 let. To bylo radostné shledání, to Ti ani nemůžu vypsat. Též jsem navštívil hrob mého zemřelého bratra Vojtěcha. St. Paul je moc krásné město. Též jsem viděl světoznámý vodopád. Také v St. Paul jest mnoho Čechů.
V Chicagu vychází 4 denní časopisy: Národ, Denní Hlasatel, Svornost, Spravedlnost a několik týdeníků. Zašlu Tobě některé na ukázku. Zde jest úplná svoboda tisku a vůbec ve všem svoboda o jaké v Rakousku nemáme ani zdání. Zajímavé jsou zde volby do kongresu. Každý takový kandidát si to nechá stát moc peněz. Nechá jezdit po městě ohromně veliký zvlášť k tomu zřízený vůz, tažený 3 páry koní, celý polepený plakáty a jeho podobiznami. Nahoře sedí hudebníci a hrají, takže to vypadá jako cirkus. Je to přece jen bláznivá Amerika.
Tak jsem Ti to poněkud vypsal, ostatní až podruhé. S potěšením jsem se dočetl, že v Českých Budějovicích Čechové zvítězili ve třetím sboru, což mě opravdu těší. Též jsem se dočetl, že poslanec Rezek se vzdal mandátu. Budete mít tedy volbu? Přeji vám mnoho zdaru.
Ctěný příteli, buď tak laskav, brzy mně odepiš, neb ani nevíš, jak toužebně každý dopis očekávám, jak milá a vítaná jest nám každá zpráva z naší drahé vlasti. Vím, že máš málo času na dopisy, ale doufám, že mně přece věnuješ tu chvíli času a že nebudu zklamán, jak u pana Sadila. Ten mně sliboval, že mně bude psát, ale slovo nedržel. Já mu hned psal, jak jsem sem přijel a žádal jsem ho, aby mně odepsal. Ale dosud jsem od něj dopis neobdržel, toho jsem si od něj nikdy nezasloužil. Vždyť jsem mu prokázal mnohé dobré služby. Je to opravdu nevděk. Nežádal jsem od něho snad aby mně často psal, ale aspoň na první dopis mohl přece odepsat. Tímto končím můj dopis.
Přijmi od nás všech srdečný pozdrav. Nazdar! Též na Tvoji ctěnou paní. Doufám, že se ještě jednou spatříme.
Alois Pojman
Poznámky
1) Kožešník Alois Pojman se narodil v rodině kožešníka Josefa Pojmana jako šestý z dvanácti dětí. Po vyučení provozoval živnost kožešníka. V roce 1895 byl zvolen do obecního zastupitelstva.
Stal se známou osobou v případu Leopolda Hilsnera. Dne 1. dubna 1899 asistoval při nálezu mrtvoly Anežky Hrůzové; 11. prosince 1899 doprovázel T. G. Masaryka při jeho druhé návštěvě Polné a na místě činu mu poskytl informace. Po roce 1900 se s manželkou a sedmi dětmi vystěhoval do Ameriky a usadil se v Chicagu, v místě, kde od roku 1882 působil jeho otec. Byl činným členem několika krajanských spolků a sdružení. V Chicagu vlastnil dům s velkou zahradou, kde se scházela česká menšina. V roce 1915 zde dokonce polenští rodáci uspořádali velkou tradiční polenskou mrkvancovou pouť (na dochované fotografii z této slavnosti je 93 krajanů). O svém působení v případu Leopolda Hilsnera a návštěvě T. G. Masaryka v Polné napsal a vydal v Chicagu brožuru. S Polnou udržoval po celou dobu pobytu v Americe kontakt, předplatil si zasílání časopisu Pohoří (1920–1922), redigovaného Břetislavem Rérychem, do kterého zaslal několik příspěvků (např. Americký sen /1921/, Americký čtenář o rodišti /1922/); z Ameriky zasílal polenskému muzeu krajanský časopis Svobodná škola a časopisu Pohoří získal v Chicagu předplatitele. Jeho přímí potomci v USA udržují dosud kontakt s příbuzným Ing. Pavlem Pojmanem z Prahy.
2) V publikaci Františka Pojmona Polná, popis dějepisný, místopisný a statistický z roku 1897 je Alois Pojman uveden v kapitole Živnostenská společenstva na str. 187 v odstavci Kožešníci. Byl majitelem domu čp. 29 na Horním městě, kde provozoval i svoji živnost. V době, kdy se rozhodl odejít do Ameriky, žil ve Spojených státech amerických již jeho bratr a sestry.
3) Dopis není datován, ale dle popisu některých událostí můžeme určit rok 1907. V té době byl americkým prezidentem Theodore Roosevelt.
4) Památník (pomník) Karlu Havlíčku Borovskému byl v Chicagu odhalen po šestiletém úsilí v roce 1911 zásluhou krajanských spolků "Česká stráž" a "Družstvo pro postavení pomníku Karlu Havlíčkovi Borovskému". Je kopií pomníku Karla Havlíčka od sochaře Josefa Strachovského umístěného v Kutné Hoře. Pomník v Chicagu má na podstavci nápis „Slavný český publicista, miláček národa a mučedník brixenský Karel Havlíček, narozen 31. října 1821, zemřel 29. července 1856. V něm ztratil národ český jednoho z nejlepších synů, neohroženého bojovníka za práva a svobodu, muže vzácného charakteru a skálopevného přesvědčení, za něž obětoval i život svůj. Nehynoucí čest jeho památce! Věnováno americkým Čechům státu Illionis“. V pozdějších letech se stalo v Chicagu zvykem položení věnce u pomníku K.H. významnými návštěvníky – zástupci českého národu. Památku K.H. zde před vznikem Čs. republiky uctil např. i T. G. Masaryk. V roce 1983 byl pomník zrestaurován a slavnostně znovu odhalen.
Použitá literatura: Polensko 4/2010, s. 3 - 6
Autor: Jan Prchal