Články
ThDr. Anton Janko pohřbíval ve Ždírci Jana Hrůzu (PhDr. Bohumil Černý)
V šedesátých letech 20. století, kdy u nás nastalo jisté politické uvolnění, byla znovu oživena tématika hilsneriády. Opět se vynořila otázka, zda Anežku Hrůzovou zabil v roce 1899 její bratr Jan. Příčinou mělo být její sdělení bratrovi, že se hodlá vdávat, což vedlo ke sporu o dědictví. Této verzi podlehl dočasně i T. G. Masaryk, když se počal zabývat otázkou rituální vraždy.Připravoval jsem tehdy knížku o vraždě v Polné, když se na mne obrátil zemský rabín dr. Richard Feder, který přežil vězení v Terezíně. Měl velký zájem, aby se dokázalo, že Židé neměli nic společného s touto vraždou. Dozvěděl jsem se, že Jana Hrůzu zpovídal na smrtelné posteli katolický kněz ze Ždírce u Polné Anton Janko a v roce 1943 jej pohřbíval ve Ždírci.
Anton Janko se narodil 29. srpna 1909 ve Studénce /Muckenbrunn/ u Jihlavy. Jako Němec byl po válce dán na práci a o žních 1945 pracoval na statku havlíčkobrodského primáře MUDr. Pavla Trnky v Jiříkově u Habrů. Pak byl zařazen do odsunu. Avšak pro jeho dobrý vztah k Čechům mu bylo nabídnuto, aby zůstal v Čechách. On však cítil křesťanskou povinnost být spolu se svými věřícími, a tak dobrovolně odešel do Německa. Zde nejdříve působil jako kaplan v Taunusu nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Později vyučoval na filozoficko-teologické vysoké škole v Königsteinu.
V roce 1968 jsem byl jako stipendista v Institutu pro evropské dějiny v Mohuči. Když jsem zjistil, že Anton Janko působí v Taunusu, zajel jsem za ním. Dodnes mám před očima živý obraz, když jsem zazvonil u fary a z okna vyhlédl farář Janko. Chápu, že zprvu nemusel mít ke mně důvěru, ale když jsem se mu svěřil, že píši knihu o hilsneriádě a znám okolí Polné, projevil zájem o pohovor. Seděli jsme v jeho pracovně. Upoutalo mě, že na regálech mezi knihami měl sešity exilového časopisu Svědectví, které vydával v Paříži Pavel Tigrid.
Když přišla na pořad našeho rozhovoru otázka, zda se Jan Hrůza při zpovědi přiznal k vraždě své sestry Anežky, řekl farář Anton Janko: „Kdybych se byl při zpovědi dozvěděl věc, která by pomohla očistit nevinně nařčeného, nemohl bych sice také zpovědní tajemství vyzradit, byl bych však povinen o tuto očistu usilovat, abych sám nezůstal ve hříchu.“ Z celého rozhovoru jsem nabyl přesvědčení, že Jan Hrůza skutečně svou sestru Anežku nezabil.
Pan Walter Kuba z Polné mi napsal, že dr. Janko patřil každé dva roky k pravidelným účastníkům zájezdů z Německa na Polensko. „Zařizoval jsem pro něho konání mší v jeho bývalé faře ve Ždírci, ve Štokách a ve Stříteži. Při poslední návštěvě v kostele ve Ždírci dokázal zazpívat chorál „Svatý Václave, vévodo české země“…“, sdělil mi pan Kuba.
Dne 26. srpna 2000 zemřel profesor ThDr. Anton Janko na klinice v Neumarktu v Horní Falci a byl pohřben v Berchingu nedaleko hrobu své matky. Po celý svůj život v Německu podporoval snahy o opětovné sblížení Čechů s Němci. Zasloužil by si, aby při pravidelných česko-německých setkáních v Jihlavě bylo jeho jméno a činnost připomenuto s úctou.
(Polensko, č. 3/2001, s. 17-18)
(Autor příspěvku PhDr. Bohumil Černý se narodil 1. června 1922 v Chrudimi, zemřel 24. prosince 2007 v Praze. Po absolvování gymnázia v Německém Brodě studoval na FF UK v Praze. Od roku 1953 pracoval v Historickém ústavu ČSAV v Praze. Pro svoje politické postoje v letech 1968-69 byl propuštěn a v 70. a 80. letech politicky i občansky diskriminován. Pracoval v archivu Čs. spořitelny a publikoval pouze v samizdatech, vydávaných v zahraničí. Od roku 1990 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV. Zabýval se historií německo-českých vztahů, stalinismu a nacismu. Speciálně se zaměřil na dějiny českého antisemitismu. Z dlouhé řady statí, reportáží a významných prací vybočuje precizní zpracování případu Leopolda Hilsnera v populárně-naučné studii Vražda v Polné, která se dočkala čtyř vydání (1968, 1990,1999 a 2000). Na téma hilsneriády připravil řadu přednášek (Praha, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Vídeň aj.) a několik rozhlasových pořadů. Do archivu Klubu Za historickou Polnou věnoval svůj bohatý osobní archiv hilsneriády.)
Autor: PhDr. Bohumil Černý