Články
Zapomenuté dílo dietrichsteinských železáren na hřbitově u sv. Barbory v Polné (Filip Plašil)
Náhrobek Anny Stenzelové, zapomenuté dílo dietrichsteinských železáren na hřbitově u sv. Barbory v PolnéV západní stěně hřbitovní zdi na hřbitově u sv. Barbory v Polné, v místě proti hlavnímu vstupu do kostela, se nalézá zcela opomíjený a málokým povšimnutý historický artefakt. Jedná se o náhrobek Anny Stenzelové, rozené Künzelmannové, manželky Bernarda Stenzela, 1) vrchního v Přibyslavi (správce polensko přibyslavského panství). Epitaf je proveden na obdélné litinové desce o rozměru 151 cm na 104 cm, na jejíž horní okraj nasedá v prostřední části menší železný nástavec v podobě krucifixu. Horní část desky zakončuje korunní římsa, pod kterou se nachází tenký vlys (či ozdobný rámeček) s opakujícím se rostlinným dekorem. Stejný vlys se opakuje v dolním okraji desky. Boční okraje desky jsou lemovány opakujícím se motivem pochodně.
Deska je zasazena do zvláštního zděného přístavku ve zdi, do kterého je uchycena čtyřmi ozdobnými hřeby. Svrchní část přístavku obepíná podstavec nastaveného krucifixu, který je tak tenkým pásem zdiva chráněn proti odlomení a pádu na zem.
Deska obsahuje reliéfně vystupující epitaf, německý patnáctiřádkový nápis frakturou, následujícího znění:
Hier in diesem Grabe ruhet ANNA STENZEL,
geborene KÜNZELMANN, Oberamtmanns=
Gemahlin aus PRIMISLAU. Jene welche die
Natur mit mütterlicher Sorgfalt, sowohl am
Körper, als auch am Geiste ausgestattet hatte.
Sie war eine zärtlich treue, gefühlvolle Gattin
und Mutter, eine Menschenfreundin der Armen,
und Hülfebedürftigen.
Gott verleihe ihr jenseits das, was sie hier nie
erreichen konnte, die Ruhe, und gefühlvolle Herzen,
schenken ihr eine Thräne an ihrer Ruhestätte.
Sie war geboren am 29. September 1773 und
verschied den 26. Hornung 1832, beweint
von ihrem zurük gelassenen Gatten, ihren Kindern
und Enkln.
Volný překlad:
Zde v tomto hrobě odpočívá Anna Stenzlová, rozená Künzelmannová, manželka vrchního z Přibyslavi. Žena, která s přirozeností sobě vlastní rozdávala svou mateřskou péči tělem i duší. Byla jemnou, věrnou a citlivou manželkou a matkou, přítelkyní chudých a potřebných. Dopřej jí, Bože, klidu, kterého zde nemohla nikdy dosáhnout, a vy, citlivá srdce, věnujte jí nad jejím hrobem slzu. Narodila se 29. září 1773 a zesnula 26. února 1832, oplakávána svým manželem, dětmi a vnoučaty, které navždy opustila.
Z matričního zápisu o úmrtí Anny Stenzelové plyne, že zemřela na zápal plic v přibyslavském zámku, zaopatřena tamějším farářem P. Matějem Slugou, avšak z blíže nespecifikovaného důvodu byla 29. února 1832 pohřbena v Polné u sv. Barbory zdejším děkanem P. Josefem Martincem. Jako příslušnost zemřelé je uváděn polenský zámek – tedy obec Kateřinov čp. 1. 2)
Provedení náhrobku, určeného pro exteriér, je běžné v kameni, avšak zkoumaný objekt v Polné představuje spíše méně obvyklý příklad litinového náhrobku, dokumentující vývoj náhrobku od klasické kamenné podoby k pragmatičtějšímu, rychlejšímu a levnějšímu provedení. V Českých zemích se litinové náhrobky začaly objevovat těsně po roce 1800. Po skončení napoleonských válek a uvolnění množství kovů pro civilní účely nastalo jeho značné zlevnění, až kolem roku 1830 lze sledovat největší rozmach a oblibu litinových náhrobků. 3) Právě do tohoto období patří i polenský náhrobek z roku 1832. Kromě náhrobku Anny Stenzelové se v Polné a blízkém okolí z doby první poloviny 19. století dochoval pravděpodobně již jenom náhrobní kříž polenského děkana Mikuláše Sobotky na hřbitově sv. Kateřiny. Ten nechala zhotovit a zasadit do zvláštního výklenku v jižní zdi kostela polenská obec v roce 1830, jak je uvedeno přímo na samotném kříži.
Obdobné, umělecky i bohatěji provedené tři litinové náhrobky se nalézají např. na hřbitově v Krucemburku, avšak v mikroregionu Polensko jde o případ ojedinělý. Celý náhrobek je nepochybně dílem společně spravovaných dietrichsteinských železáren v Polničce či v Ransku, jejichž zbylá díla jsou dodnes roztroušeně k vidění na hřbitovech bývalého polensko-přibyslavského panství. 4) Doba zhotovení náhrobku spadá do fáze konjunktury železáren, jejichž výrobky byly vysoce hodnoceny. 5) Není bez zajímavosti, že právě z ranských železáren pocházel náhrobek Antonína Podhajského, zemřelého v roce 1803, umístěný v Heřmanově Městci – právě tento náhrobek je literaturou považován za nejstarší doposud dohledaný litinový náhrobek moravské produkce. 6)
V současné době je ze strany Klubu Za historickou Polnou, z. s. vyvíjena snaha o prohlášení souboru umělecky zajímavých náhrobků na polenských katolických hřbitovech za kulturní památku. 7) Litinový náhrobek Anny Stenzelové je pro neobvyklost svého zpracování, stáří a ojedinělost v blízkém okolí do předmětného souboru též zařazen. Lze, snad, doufat, že snaha bude úspěšná a že zařazením náhrobků do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky se mu dostane jisté pozornosti. 8) Té si nepochybně zaslouží, vzhledem ke svému celkovému poškození rzí. Podobných artefaktů se v českém prostředí příliš nezachovalo zapříčiněním rabování kovů zejména ve 2. polovině 20. století.
Poznámky:
1) Bernard Stenzel se narodil dne 5. března 1773 v Jihlavě. Za své zásluhy pro-kázané městu Jihlavě byl dne 4. ledna 1842 jmenován jihlavským čestným měšťanem. Moravský zemský archiv v Brně (dále MZA Brno), E 67 – Sbírka matrik, kniha 6407, pag. 286. Dále MZA Brno, Státní okresní archiv v Jihlavě, fond Archiv města Jihlava od roku 1849, odd. Úřední knihy 1849–1949, i. č. 100, č. 1228b.
2) MZA Brno, E 67 – Sbírka matrik, kniha 6777, pag. 175–176.
3) Prahl, Roman a kol.: Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830. Praha: Academia 2004, s. 225–226.
4) Tak podobně náhrobek polenského děkana, kanovníka Matěje Slugy (1780–1854) na hřbitově u sv. Barbory, datovaný rokem 1855. Železárny ve Starém Ransku a Polničce, se sjednocenou správou, byly jedinými železárnami na tehdejším polensko-přibyslavském panství – srov. Stránský, Karel; Stránský, Lubomír: K historii železářského hutnictví na Českomoravské vrchovině od nejstarších dob po 19. století. Sborník z 14. mezinárodní konference metalurgie a materiálů Metal 2005, s. 6.
5) Srov. Zemek, Metoděj; Vašíček, Jaroslav: Vývoj železářství na Českomoravské vysočině 1352–1952. Žďár nad Sázavou 1952, s. 26–29.
6) Prahl a kol., op. cit., s. 227.
7) Památkově chráněny jsou kostely sv. Barbory a sv. Kateřiny i s přilehlými hřbitovy; u sv. Kateřiny je v rámci památkové ochrany zmíněn i soubor náhrobků, avšak bez jakékoliv bližší konkretizace, čímž se účinnost památkové ochrany míjí účinkem.
8) Ze tří litinových náhrobků na hřbitově v Krucemburku jsou dva památkově chráněny coby součást kulturní památky kostel sv. Mikuláše, č. ÚSKP 18353/6-248.
Použitá literatura: Polensko, roč. 2016, č. 2, s. 1-4
Autor: JUDr. Filip Plašil